Keprník

Kdy? Začátkem června před maturitami. V době uvolněných opatření proti koronaviru

Kdo? Částečně kámoš Jirka, cele já.

Jak dlouho? Dva dny místo tří.

Ubytování: naprosto luxusní. Duchovní místo s výhledem na hory

Bonus: setkání s Filipem a Danem ( charakteristika: spirituální bytosti, místní horalové, cestovatelé a uživatelé přírodních drog). Pod dozorem Panny Marie jsem si s nimi v její kapličce dala lysohlávky. Zajímavý večer.

S Jirkou se známe 20 let, ale málokdy máme čas na pokec. Vyřešili jsme to pojízdným chatem. Jeli jsme do Jeseníků. Cestou jsme se vykoupali v Pastvinách na Divoké Orlici, pak se rozloučili na začátku modré v Ostružné. Jirka si jel a já šla po svých. Plán byl jasný: Obří skála, Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo, Švýcárna, Praděd, Ovčárna, Jelení studánka a zakončení na Skřítku. Přiblížit se do Šumperka. Cestu zpátky zase spolu.

 Počasí se postaralo o výrazné okleštění plánu, ale i o romantickou atmosféru. OK, jasně že bych to raději šla zalité sluncem. To bylo přítomno jen zpočátku. Pak se prosadilo mrholení, mlha, bouřka, déšť a daly tomu šmrnc tajemna až dobrodružství. Bavilo mě to. Nicméně úporný déšť mě před Červenohorským sedlem zahnal na pivo a na ústup do slunečné nížiny.

Jirka mě dobil pozitivním přístupem k životu a dal cennou radu: "Jestli se chceš zbavit viscerálho tuku, tak nepij pivo. Přejdi na tvrdej."  Jo, jo, budu o tom přemýšlet (Samotáři, 2000).